Zlatíčko, mé jméno je Kamaila. I já jsem si kdysi myslela, že úspěch znamená "letadla, hotely, služební cesty", korporátní kariéru a byt na hypotéku.

Jenže život mě profackoval takovým způsobem, že jsem ve 25 letech musela přehodnotit úplně všechno. Byla to krize. Ne krize středního věku, ale quarter-life crisis – krize čtvrtiny života. Ale díky ní vím jedno: do krize středního věku nikdy nedojdu.

Tehdy jsem si dovolila zastavit se a zjistit, kde je můj hnací motor. A byla jsem v šoku. 

Zjistila jsem, že jsem toužila po tom, aby mě táta pochválil a tomu jsem nevědomě podřizovala můj život.

Uvědomila jsem si, že vize nastavené pod vlivem mého ambiciózního partnera mě nedělají šťastnou, že je nechci naplňovat. 

A tam jsem začala stavět svůj úspěch na základě toho, co já jako ŽENA v této společnosti potřebuji. Co mě podpoří. Co JÁ SAMA považuji za úspěch bez požehnání kohokoliv. 

A dnes jsem nejúspěšnější žena, kterou znám. Bez auta, v podnájmu, se statusem svobodná matka, bez jediné drahé kabelky. 

A teď je na tobě, abys definovala svou verzi úspěchu, díky které se z tebe stane nejúspěšnější žena, kterou znáš.