V minulosti jsem si taky nastavovala cíle podle toho, co společnost považuje za „úspěch“. Něco jako:

- zdvojnásobit obrat 
- dostat se do médií
- dovolená v tropech
- kabelka od Diora
- nové vybavení obýváku a nové auto
Není to přesně můj seznam, ale ty moje vypadaly hodně podobně — a už v červnu vyvolávaly pocit „Selhávám. Nedokážu to. Jsem k ničemu.“
A hlavně: „Ostatní tohle přece dávají úplně běžně.“

Takže jsem zkoušela všechno, co radí američtí kouči: 

- dej si velké cíle, jinak to není cíl
- dej si malé cíle, ať se necítíš jako selhání
- rozkouskuj cíle na malé kroky
- drž si disciplínu
- kontroluj se každý týden

A přesto se můj systém vždycky někde kousnul. A já jsem na konci roku znovu zjistila, že to, co jsem si pevně naplánovala, mě ani nenaplňuje, ani nedělá šťastnou, ani nejsem schopná to splnit. 

Roky mi trvalo pochopit, že cíle, které jsem si psala podle mužských pravidel, ve mně vytvářely tlak a pocit: „Nejsi dost.“ Musela jsem makat, pak makat ještě víc a na konci nebyl žádný pocit naplnění nebo štěstí. 

Až když jsem objevila jinou kategorii cílů — cíle, které vychází z mojí ženské podstaty — všechno se změnilo.

* Plnit je mi jde snadno.
* Rychle se v nich zlepšuju.
* Dávají mi klid, sebevědomí a pocit, že jsem úspěšná už teď. 

A paradoxně právě díky nim se mi začaly zvedat i ty „mužské“ ukazatele — finance, projekty, veřejné uznání — a to bez námahy, bez vyčerpání, bez vyhoření, bez obětování čehokoli. 

Postavila jsem v sobě pevný základ svého vlastního úspěchu.
A stala jsem se jednou z nejúspěšnějších žen, které znám — ne díky novému autu, kabelce nebo kariéře… ale díky tomu, že jsem se začala oslavovat za to, co je mi jako ženě přirozené. 

A přesně do téhle skupiny žen chci pozvat i tebe.